New  in Town
Zveme vás na jízdu bez hranic. Následujte městské objevitele na jejich cestě za vším novým.
Objevujte i Vy. #newintown

Petr Kučera

Prázdné domy

Cesta na sever za klenoty industriálního dědictví Česka.

Na další objevnou cestu po zapomenutých industriálních památkách jsem se vydal spolu s přáteli z občanské iniciativy Prázdné domy na Českolipsko, proslulé sklářským průmyslem. Zde železniční stanice České severní dráhy v Kamenickém Šenově z roku 1886, která umožnila průmyslový rozvoj města. Doba, kdy zde stály řady nákladních vagonů, odvážející výrobky ze sousední Rücklovy sklářské huti sklárny, je dávno pryč. Současný kontrast zarůstajících rezavějících kolejí s naleštěnou stříbrnou karoserií našeho Tiguanu nás však zaujal.

Hlavním cílem naší cesty v Kamenickém Šenově však byla továrna na výrobu lustrů Eliase Palmeho. Její odevšad viditelná hlavní budova byla vystavěna v letech 1904-05 podle návrhu Adolfa Richtera v secesním stylu. Svou monumentálně pojatou fasádou připomíná noblesní palác, majestátní showroom, důstojně prezentující nejluxusnější výrobky sklářského průmyslu.

Výroba lustrů zde byla ukončena v šedesátých letech. Od té doby „Eliáška“ postupně chátrá a její stav se v posledních letech stává kritický. Přesto byla v roce 2007 prohlášena kulturní památkou a v nedávné době zde došlo k výměně vlastníka. Uvidíme, zdali tuto krásnou stavbu vzkřísí k novému životu, nebo definitivně pohřbí.

Pohled do dvora továrny Eliase Palmeho připomíná pohádku o Šípkové Růžence. Příroda si rychle bere zpět co jí patří a marné je lidské snažení.

Cestou dále jsme s Tiguanem téměř náhodou objevili mlýn Heinricha Schwarze v Zahrádkách u České Lípy. Elegantní budova, postavená v novorománském stylu podle návrhu Josefa Goldbacha v letech 1864-65, dosloužila svému původnímu účelu někdy v sedmdesátých letech. Všimli jsme si, že uvnitř právě probíhají stavební aktivity, takže doufáme, že příště ji zde najdeme s novou fasádou a náplní.

Poslední zastávkou je průmyslový areál v Cvikově u Nového Boru. Jeho historie je velmi barvitá, budoucnost nejistá. Původně zde byla valcha, později papírna a od roku 1882 tkalcovna pestrého zboží. Po znárodnění zde bylo hlavní sídlo podniku Severka, vyrábějícího textilní zboží. Dnes je celý areál opuštěný a začíná rychle chátrat.

Prostory, kde dříve halasně pracovalo parním strojem poháněných 280 tkalcovských stavů, zejí dnes prázdnotou. Zub času a díry ve střeše dělají své, stropy se pomalu propadají. Naději na zvrat osudu dávají modré plachty, pokrývající celou střechu a bránící dalším větším průsakům.

Po celodenním výletu je třeba také nějaká ta pauza a občerstvení, třebas v kufru našeho Tiguana, kam jsme se všichni tři i s jídlem a pitím vešli :)) Na závěr bych rád poděkoval autorovi všech těchto krásných fotografií, kterým je Rendy Vltavson z občanské niciativy Prázdné domy.

DALŠÍ ČLÁNKY OD AUTORA